Autorské tematické texty a publikace

 
Autorské texty publikované na portále PSYCHOLOGIE.CZ
 
 
"Pokud jste velmi citliví, víte, jaké to je brát na sebe „nerovnováhu“ vašeho okolí. Vyrovnávat situace a emočně rezonovat s druhými. Víte zároveň, jak snadné je, abyste se emocionálně a mentálně rozrušili. A jak těžké je toto rozrušení utišit a obnovit svou energii. Jen někteří vysoce citliví umějí adekvátně k hloubce a intenzitě svého cítění, myšlení a konání také odpočívat a dobře se o sebe starat. Vzhledem k senzorické citlivosti se v mnoha aktivitách a zejména interakcích s druhými rychle vyčerpáváme. Nenajdeme-li způsob, jak svou vysokou citlivost (a s ní spojené nastavení) vyvážit s nároky každodenního života, můžeme se snadno měnit ve svůj pravý opak: v popudlivé, vzteklé, nesnášenlivé, útočné, vyčerpané, deprivované, frustrované tvory, dokonce až misantropy."
 
 
"Vysoce citlivých lidí je v populaci zhruba 15–20 %. Určitá část z nich navíc „trpí“ i vysokou inteligencí různého typu. Často dlouho nevědí, že se cítí jinak a prožívají svět jinak, protože opravdu jiní jsou. Jejich reakce na svět nejsou přehnané, přespříliš emocionální, přecitlivělé. „Handicap“ vzniká až v relaci s jejich okolím. Často se pohybují světem s nálepkou neurotiků. Přitom podle psychologa Dalibora Špoka tito lidé rozhodně nejsou „neurotičtí“, jak je jim někdy podsouváno. Tato kritika má totiž stejnou logiku, jako kdyby nahluchlý dědeček kritizoval své vnuky s normálním sluchem za to, že jim vadí jeho silně zesílená televize. Dá se říci, že ve chvíli, kdy „normálně citlivý“ člověk začíná něco registrovat, vysoce citliví tím bývají již přehlceni.Vysoce citliví o sebe musí výrazně více pečovat než ostatní. Jen tak se mohou vyhnout nepříjemným a destruktivním následkům, jimiž jsou právě oni ohroženi více než kdo jiný: vážným pochybením, onemocněním, depresím, syndromu vyhoření, ztrátám důležitých vztahů, smysluplnosti života."
 
 
"Facebook je „kniha tváří“. Těch, které sdílíme a vystavujeme, i těch, jež se snažíme skrýt. To, co nepublikujeme, hovoří často i výmluvněji než to, co vědomě zveřejňujeme. Pokud se na své počínání na Facebooku začneme dívat pozorně, můžeme odhalit určité neustále se opakující (ob)rysy sebe sama. Naše timeline se pro nás může stát záznamovou matricí „dobrých i špatných příběhů“, které o sobě vyprávíme. Naučíme-li se v nich číst mezi řádky, identifikovat, kým a čím určitě reálně nejsme, vzít je coby výpovědi o nás, v nichž chceme být potvrzeni, můžeme následně přejít od určité formy (sebe)klamu, iluzí a pohádek o sobě k realističtější verzi sebe sama a nakonec i ke změně jednání."
 
 
"Je jednodušší vinit ze svých pocitů Facebook než tyto pocity přijmout za vlastní a zabývat se jimi přímo v sobě. ... Cítit se bezmocnou obětí a přenést vinu za náš neuspokojivý život na vnější vlivy prostředí je snadné: zbavuje nás to odpovědnosti za naše jednání. Facebook a podobné online sítě jsou i přes svou virtuálnost a technologie sítě sociální, a proto jim nic lidského – stejně jako v realitě – patrně nemůže být cizí. Online sociální média jsou nakonec více než co jiného bludištěm našich vlastních obrazů, tužeb, emocí a potřeb. Jsou to právě ony, v nichž se často nevyznáme a cítíme se v nich ztraceni."
 
 
"Ohrožení života, umírání a smrt jsou zkušenosti prahu. Jde o přechodové zkušenosti, které nás mění. Ať si to uvědomujeme, nebo ne. Zkušenosti prahu jsou spojeny se změnami směru našeho života. Přinášejí velké napětí, utrpení, přítomnost neznámého, chaos. Jsme v nich konfrontováni se silou života, která bourá náš dosavadní svět."

© 2011 Petra Morvayová.

Vytvořeno službou Webnode